LÍSKA

Líska je jedním z nejtajemnějších a nejvýznamnějších keřů v historii; jak by ne, vždyť krátce po skončení poslední doby ledové byla v našich končinách dominantní dřevinou. Kolonizovala spolu s břízou a borovicí periglaciální tundry. Pro Kelty byla líska natolik posvátná, že trest smrti postihl každého, kdo by tento keř pokácel. Irská báseň Dindsenchas vypráví o devíti posvátných lískách jako zdroji vší moudrosti světa, které rostly na břehu pramene Segaise, z něhož vytékalo všech pět irských řek. Oříšky, které do vody spadly, snědl losos, který se tak stal nejmoudřejším tvorem na světě. Byl také proto sněden, pochopitelně, ale to už je jiná legenda. 
Líska byla spojována velmi často s posvátnými prameny a studánkami a Keltové házeli lískové oříšky do jezer a studní jako oběť bohům podsvětí. Voda bývala totiž vstupní branou do zásvětní říše. Keltové byli také přesvědčeni, že líska poskytuje ochranu před nadpřirozenými silami, vysazovali proto lískové keře jako živé ploty okolo pastvin a své domy chránili plotem z lískového dřeva. Zároveň je ale líska také vstupními dveřmi do jiných světů; když člověk pod lískovým keřem usne, dostane se mu jasnovidných snů a může se setkat s přírodními duchy.
Už v antice byla líska symbolem plodnosti, a proto se lískové oříšky podávaly novomanželům coby součást svatební hostiny. Lískovou větvičku si zavěšovali nad lože manželé, kteří nemohli počít. Možná i z tohoto důvodu neměla Hildegarda z Bingenu pro lísku mnoho dobrých slov, je příliš spojena se smyslností a sexuální láskou. Dokonce i církev na počátku lísku proklela jako „zlý keř“ a výslovně ji zakázala. Lískové virgule sloužily k vyhledávání vody pod zemí, ale pozor, taková virgule se mohla uříznout jenom fungl novým nožem koupeným za stanovenou cenu, bez smlouvání. Uříznutí větévky provázelo ještě několik dalších neměnných a složitých rituálů a pravidel, bez kterých by virgule nefungovala. Taková virgule dokázala vypátrat a označit kromě vody i vraha nebo zloděje. Také se kdysi věřilo, že když uhodíte lískovým prutem hada, ten ztuhne a pojde. Svatý Patrik prý pomocí lískové hůlky vyhnal ze země všechny hady. Tři kousky lískového dřeva zaražené do zdi domu ochrání dům a jeho obyvatele před požárem. Pomocí lískového proutku druidové a čarodějnice dokonce ovlivňovali počasí (třeba tlučením prutem do potoka). 
Kdysi se usušené lískové listy i kouřily místo tabáku.
Předmětem sběru je list sbíraný od května do července, lískové kočičky, které kvetou časně zjara a oříšky sbírané v plné zralosti. List působí svíravě, močopudně, snižuje horečku a staví krvácení. Léčí záněty kůže, střev a žil, křečové žíly a hemoroidy. Podporuje trávení, protože napomáhá vylučování žluči a působí protiprůjmově. Zevně léčí ekzémy a artrózu, osvěžuje unavenou pokožku. Lískové pupeny významně zlepšují činnost jater a plic a zvyšují pružnost cévních stěn. Lískové oříšky nadrcené a smíchané s medem léčí zastaralý kašel. Čaj z kočiček pomáhá při obezitě, zužuje cévy a zvyšuje krevní tlak. 
Oříšky jsou nesmírně cennou potravinou, obsahují vitamíny A, B a C, draslík, vápník, fosfor, hořčík, železo, bílkoviny a vysoké procento oleje.



Žádné komentáře:

Okomentovat